Fotografie Viktora Kopasze

Viktor Kopasz se narodil v roce 1973 v Kráľovském Chlmci na Slovensku, vystudoval Strední umelecko-priemyslovu školu v Košicích (1988 - 1992) a poté katedru fotografie FAMU v Praze (1992 - 1997). V současnosti působí jako pedagog, externě také na FAMU; žije v Praze.

Kopasz již několik let vytváří osobité deníky, ve kterých se kromě černobílých, digitálně upravovaných či anilínkami kolorovaných fotografií (portrétů, autoportrétů, stylizovaných momentek, zátiší, neidentifikovatelných detailů…) objevují textové záznamy (poznámky tužkou, heslovitá sdělení z razítkových písmen dětské abecedy) v maďarštině, angličtině i slovenštině, vlepené ústřižky, jízdenky či jiné drobné artefakty, které připomínají určitou událost, zážitek, pocit či myšlenku. Z deníků, klasických, dosti objemných knih, pak autor sestavuje jednotlivé samostatné projekty, z nichž některé vyšly i jako bibliografie - Shadow Play, In the Jungle, Kertelö.

V současném světě, který preferuje srozumitelná, lehce dešifrovatelná sdělení, se zdá, že Kopaszovy deníky nesou příliš komplikované sdělení. Ovšem jemně melancholická atmosféra, kterou jsou naplněny, podpořená jakoby zastřenou, neskutečnou barevností, je typickou vlastností navzájem propletené střední Evropy, sahající až někam k Franzi Kafkovi - na rozdíl od něj se sice Kopasz s Prahou bez problémů sžil, ale pocit odlišnosti zůstal dodnes. I proto častým motivem deníkových záznamů jsou cesty a pobyt doma na východním Slovensku, kde řeka Latorica vytváří jedinečnou poetickou, až surrealistickou scenérii.

Fotografie v denících, respektive celé dvoustránky, se odehrávají ve dvou hlavních, občas se prolínajících rovinách. První je Kopaszův zájem o okolí, přátele, rodinu a činnosti s nimi spojené, druhý je vysoce subjektivní pohled výtvarného umělce na okolní svět. Ten začíná pozvolna převažovat, dvoustránky deníku jsou naplněny vizuálně pozoruhodnými záznamy, jímž jemný zásah v počítači, při kolorování či například překrytí stránky pauzovacím papírem dodá charakter grafického listu. Spojuje se v nich tradice českého i slovenského imaginativního umění, cítíme i ozvěny surrealismu, který právě ve střední Evropě našel specifickou podobu. Solid Painter, Arabeska, Waterland - tři hlavní cíle autorova pozorování přírody (která je tou nejsolidnější malířkou).

Jednotícím prvkem celého Kopaszova díla je čas, tomu odpovídá i charakter deníkového záznamu - zachycené události jsou už vždy minulostí, je to vzpomínka, někdy konkrétnější, někdy už zamlžená, připomenutá předmětem, vzkazem či prázdnou stránkou. Deník zároveň umožňuje odstup od prožitých událostí, zamyšlení se a proniknutí k podstatě okolního světa.

Helena Musilová